Září 2014

Road Trip

27. září 2014 v 10:17 | Ela
ROAD TRIP

Když jsem se tak vracela z Plzeňského kraje, upalovala jsem po dálnici kolem 140 km/h. Skoro 20 km od Prahy, moje smysly zbystřily a ja zaregistrovala kolísající se rychlost. Pri neustálém snižování rychlosti, která už dosahovala pod 100 km/h jsem uvedla vozidlo do klidu na trávu, kde nebyly svodidla, ale zato tam byla stráň jak hovado. Z 3/4 auta ve srázu a 1/4 do vozovky. Ihned jsem zapla blikačky a odnesla trojúhelník 100 kroků od místa stání. Rozhodla jsem se stopovat. Vzala kanystr a stopovala kolemjedoucí.... Po patnácti minutách, jedné vyhrnuté nohavici a sundaném tričku jsem to vzdala... A šla 6 km do nejbližšího města, vesnice, Loděnice.... Tam jsem potkala hrozně milou pani, hlídačka objektu Fiat, a jejího syna, který vlastnil bicykl, a ještě byl takové zlatíčko, že mi sjel 5 km rigolama a kopcema pro benzín. Mezitím mi ta dobrá duše nabídla cigaretu a její pejsek, mi dělal společnost.... Pán se vrátil asi do půl hodinky úplně splavenej, já mu poděkovala a šla jsem zase zpátky. To, že jsem cestou šla po úplně vyndaný stráni, prolezla křovím s trny, vymetla tisíc pavučin, šlápla nohou do bažiny a posléze i tou druhou..é musela přelejzat plot, který byl tak vachrlatý, že jsem si málem natrhla kalhoty, nemluvě o tom, co mám pod nima, TO bylo všechno ještě dobrý...ale, že přijdu k autu, tam mk6 se světelnými, výstražnými světli a policejní vozidlo...to už mě úplně dojebalo...stejně jako zjištění, že kdybych byla bývala šla na druhou stranu, narazila bych na benzinku o mnoho dříve a nemuselo see nic z toho stát... Takže jsem dostala 500 Kč pokuty, jsem pro výsměch celému policejnímu sboru, který mě naháněli po okolí, mám zasraný boty jako jetel a naprosto nádherný vzpomínky... Tečka na závěr byla pak cesta na oslavu, kde jsme se nemohli najít ve Štěrboholech a já bloudila autem, kterého mám akorát tak dost...