Bylo, nebylo 0.2

18. ledna 2010 v 19:18 | Cvrček

Další pokračování příběhu Bylo, nebylo....
Jack se snaží dát své předky dohromady, ale ženský jsou ženský...
povídka v cc:






Už tu čekám minimálně deset minut…. Proč mají zpoždění?... Chápu proč Clark…ale proč Lois?...
to mi do hlavy nejde… Už jde.. "Zdravím Clarku, kde máš svou drahou spolupracovnici?"
"Měla by tu být každou chvíli…když tak můžeme letět bez ní.. "
Napůl se usmál… Bez Lois?...nebyl by tak nějak, jak bych to řekl nesvůj?...
Já si snad začnu psát deníček…
Milý deníčku, dneska jsem čekal půl hodiny na ženu, která je můj předek…
Radši toho nechám… i když je to vtipná představa, není to..ehm..mužné ×D….

"HALELUAH" ten pohled znám, kouká jako myš na kus sýra… Jeho oči se zúží,
jeho ústa se zkroutí ve velmi přitroublý úsměv a kývá jak kohout na pozdrav…
Prostě zamilovaný… kdyby viděl mé protočení očních panenek, nebyl by moc nadšený…
"Ano, chápu to… jistě… tak to odložíme… ale ne pane Luthore… dobrá Lexi… ano…
teď?... na letišti, proč?... vážně?... ale já mám ještě nějakou práci… dobře děkuji… tak tedy za chvíli…nashledanou." Clarkův přitroublý úsměv se změnil na lhostejný…
Asi také slyšel rozhovor… : /Obávám se, že dnes tu večeři nestihnu Lois…. Mám příliš práce…
Mohl bych vám ten rozhovor poslat přes fax….prosím, říkejte mi Lexi… Kde jste teď?...ano..
jsem odtamtud kousek, mohli bychom udělat ten rozhovor teď…
Tak tedy v mém soukromém tryskáči za účelem dopravit vás na místo vašeho letu…
Mám teď pár hodin volno… Budu se těšit Lois… zatím nashledanou…/
Lehkým svůdným krokem přistoupila k nám… "Dneska bude nádherný den…"
"Pche.. ano to bude…"… "Co ti zase vadí Kente?" "Nic… jdu koupit ty letenky.."
"Nemusíš, Lex nám půjčí soukromé…" "Takže Lex…?" sarkasticky…
chlape, jako bys ji neznal... "Můžeš klidně letět sám… já a Jack poletíme s Lexem…"
Podíval se na mě, jakoby chtěl podpořit… "Clarku, ušetří nám to čas… a čichové buňky…"
"Dobrá… letíme s panem Luthorem…" procedil to mezi zuby…
Nevím jestli tam seděli deset nebo dvacet minut, každopádně seděli mlčky…
Jen občas byl z jedné, či druhé strany pohled na opačnou… jejich pohled se párkrát střetl… v takovém případě se oba ihned začali věnovat časopisu před nimi…
"Clarku… mohl bys mi podat ten druhý časopis?... " "Co kouzelné slůvko? Začíná na p.."
"pospěš si…" "to ale není ono… druhé písmenko je R"
…časopis letěl vzduchem a přistál Clarkovi na hlavě….
"Lidi uklidněte se…máme přece letět do Smallville kvůli těm požárům "
"Fajn…" "Co se mi takhle omluvit? To slovo začíná taky na p…"…
"Clarku, moc bych ji nepokoušel…má i druhý časopis."… usmála se… možná, že jsem vtipný…
ne to asi nebudu..já… protože se za mnou ozval známí hlas ….
"Mohu vás a vaše přátele pozvat na svou palubu?..."
"Jistěže Lexi…." "Ano, pane"
"Hm…"…. Wow…kdo by řekl, že jeho tryskáč bude jako soukromý hotel na křídlech a kolečkách?... "Je to tu velkolepé Lexi"…
"Děkuji… snažím se své významné hosty držet v blahobytu…
" zadíval se velkým svůdným pohledem na Lois a já cítil, jak se můj žaludek obrací a jde jinam…,
Clark taky nevypadal, že by mu to bylo příjemné.
"CO kdybychom začali s tím rozhovorem a pánové by mohli jít na obchůzku mého soukromého
paláce v oblacích…" řekl to jako by to snad byl největší vtip na světě,
ale já cítil, že Clark by mu to tu nejradši všechno zlostí rozkousal….
"Tak Clarku, jak dlouho tu pracuješ?..."
"Dva roky…"
"A jak dlouho už jí miluješ?" povzdechl si "Od první chvíle, co jsem ji uviděl."…
wow tak to už je vážné… "co Lois na to?" "Ona o tom ani neví.." "tys jí to neřekl?" "snažil jsem se.. je to obtížné… ona je tak… tak.."
/ Nikdy jsem si nevšiml jak máte nádherné oči, člověk by se v nich utopil…/
/Heh děkuji….Takže, vy jste tuto společnost vybudoval úplně sám?../
"Grrrrr… Takže Jacku… Odkud jsi?...." sakra… co mám říct?...
"Z New Yorku… hele proč vlastně letíme do Smallville?..."
"Jsou tam teď obrovské žhářství na polích… Superman to tam nestačí kontrolovat…"
"Aha… takže je to úmyslné?... " "Policie si to nemyslí…" "A co si myslíš ty?"
"To zjistíme
až na místě…" "Připravte se, za chvíli budeme vystupovat…"
Fajn… připoutat se a počkat, než přistaneme…
počkáme než se rozloučí a pak honem za prací…. To je teda život…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | Web | 18. ledna 2010 v 19:22 | Reagovat

Je to skvělý! Úžasný ;-) Moc se mi to líbí, prostě 3s :-D Super, skvělý, senzační :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.