Změna je život

14. října 2009 v 18:10 | Cvrček

Druhé volné pokračování dua Laneová/Kent
Z pohledu Lois, Clarka a zločinců

=> Motto dne: Láska je lovcem, člověk je laní a laň se lovci NEUBRÁNÍ!!!
v cc:


Změna je život…


Sakra už zase jdu pozdě… mohl jsem si, alespoň tady, odpustit to zachraňování…
Teď musí úplně zuřit… páni nechtěl bych jí vidět rozzuřenou… vlastně chtěl… musí vypadat neuvěřitelně sexy… umím si jí představit… její nádherné vlasy v odlesku luny… jí splývají po nádherném obličeji, který je jako vytesaný z kamene… na čele by určitě měla vrásku…
Ne vrásku stáří, ale zloby, či dokonce starosti?...Je tomu opravdu tak?...bojí se o mě?
Dobře Clarku… musíš si vymyslet omluvu… něčím se zamažu a řeknu, že sem zakopl a ztratil brýle…. Ne to nepůjde… jsem slušně vychovaný…a navíc Lois bych nemohl lhát…Když už ví co jsem zač….
Je tak krásná, tak dokonalá…a… tak naštvaná… no tak usměj se…
"Ahoj Lois… Omlouvám se za zpoždění" …
"Clarku nemysli si, že ti t…" je tak nádherná, že si to nemohu odpustit…opět nádherně voní… má hrozně jemné rty… mohl bych jí líbat celou věčnost…
"to projde…" už se nezlobí?...usmívá se… bože jak já ji hrozně miluju!...
.
.
.
Kde může být?... Domluvili jsme se na osmou ne?... je to mnou?.... snad se mu nic nestalo..
Mám, nebo nemám panikařit?...co by se mu mohlo asi tak stát? je to Superman…

ach jo Lois…přiznej si to…chybí ti…Dobře oficiálně to přiznávám STRAŠNĚ mi chybí…. Bože jak já ho miluju…Nedá se to slovy popsat, ještě že to moje mysl dokáže vyjádřit… pokaždé když ho vidím…
Když ho líbám… když se ho dotýkám…
"Ahoj Lois… Omlouvám se za zpoždění"…
co si myslí? ví vůbec jak já se bála?....
"Clarku nemysli si, že ti t…" páni…tak to jsem nečekala… všimla jsem si někdy toho,
jak dobře líbá?... Jak se na něj vlastně můžu zlobit?...určitě měl spoustu vyřizování…
"to projde"…má tak nádherný úsměv… tohle mu ale vážně nesmí vždy procházet…
myslí si, že když mě políbí, že mu hned odpustím?... má pravdu….
.
.
.

"Zachraňoval jsem dva horolezce ve Francii a tyhle růže rostly poblíž…
napadlo mě, že bychom si mohli udělat hezký večer v přírodě… samy dva… ve stanu… kolem jen zvuky přírody a chrápajících veverek..."
"Doufám, že si vzal sprej proti komárům… jinak se nápad neuskuteční…"
Ano, ona a její strach z hmyzu / to mi připomíná jednu reklamu :D/
"To víš, že jsem ho vzal… ale neboj budu tě bránit…okolo mě neproklouznou "
ochladilo se… možná bych jí měl vzít až zítra…dnes není na stanování teplota…
"Lois… necháme to na zítra… není ti chladno?" musí jí být zima… sundám si bundu…
páni sluší jí… vezmu jí do hotelu…. "Děkuji" políbila mě…
.
.
.
"Je to ještě daleko?..." "Ne, je to tady za kopcem…" "Vysvětlíš mi to ještě jednou Stene?"
" Co je na tom kruci nepochopitelného?... vezmeš tu směs… natřeš s ní tu hráz a ona sama praskne… jednoduché jako facka…."
"Dobře Stene, ale kdo tam nahoru bude lézt? ...Proč se na mě tak koukáš?...nemyslíš snad na to, že bych já… ale Stene já mám strach z výšek!"
"Vem si to náčiní a nefňukej, já mezitím zjistím co a jak, kdy má přijet podepsat tu smlouvu"
Co si sakra ten Sten myslí? Proč všechno odřu sám?..Fajn Tome…hlavně se nedívej dolů…
Pozdě…kruci to je vysoko… Opatrně…skoba za skobou… to zvládneš..Počkat! kde mám tu směs?.... Ach jooo
.
.
.
Je ráno, nádherné ráno po ještě hezčí noci…Pořád musím myslet na to jak obratně
a ladně dokáže rozepnout podprsenku… na jeho polibky… na jeho tělo na mém… na jeho jiskřičky v očích.. Na celou chvíli kdy jsme konečně zpečetili své manželství… Ano vzali jsme se…
To jsem vám neříkala? Byl to dosavadní nejhezčí zážitek v mém životě… Ten pocit , když
jsme oba řekli své ano, nedokážu ho popsat… svedli byste to? Pochybuji… i nejlepší básník
by to nedokázal popsat slovy… Skladatel by nenašel vhodnou melodii… Režisér by si to nedokázal představit… Byl to takový pocit, kdy si myslíte, že nemůže být nic lepšího…a pak
přijde svatební noc, noc o které jste jako mladé snily dlouhé noci… pak už k dokonalosti stačí mít svého partnera po celý svůj život, či lépe mít ho ještě v menším provedení… K tomu se zatím nechystáme…přece jenom miluji svou kariéru… a jestli by bylo to dítě nešikovné po mně…no potěš ho pánbůh :D….při této představě se musím smát… Můj talent dostávat se do průšvihu… Perry říká, že už to mám vepsané i ve jméně :D… kolik je vlastně hodin?
10?...já zaspala…. Sakra kde mám ty věci?... uff.. rychle ven…
.
.
.
Ještě spí… překvapím ji snídaní… co má asi tak ráda?... vždy když jsme byli na snídani měla
Vejce se slaninou…dobře… k tomu kafe… má ráda s mlékem… vše se kuchtí… páni už bude deset… neměl bych jí vzbudit?... určitě jí řeknu o tom bazéně co máme na střeše… to se jí bude líbit… Je zastřešený, ale dá se ta střecha i odstranit…Po obědě bych ji mohl
vzít na prohlídku Hawaie… prohlídneme si třeba tu nádhernou přehradu… někdy taky musíme navštívit ty vodopády… je to prý nejromantičtější místo…
Každopádně budu muset zavolat mámě… Lois by nebyla ráda, kdyby nevěděla co se děje v Planet… Měla by se více uvolnit… kvůli práci se stresuje i na svatební cestě…
.
.
.
Fajn je to natřený… povolit by to mělo v jednu… pak je neřadě pojistka… abyste tomu rozuměli… kdyby se náhodou ten šašek v pláštěnce objevil… Tom připravuje bombu pod starostovo židli… je to načasované deset minut po nádrži… musí to vyjít… už jen proto, že jsme kvůli získání té žíraviny obětovali tolik… kdyby na nás prasklo, že jsme to byli my,
Kdo omráčil toho chlápka v tom centru…z lochu už bychom se nevyhrabali… máme štěstí…
Nemůžou si nás s tím spojit, když nás nechytí…
.
.
.
"Dobré ráno Clarku" "Dobré ráno Lois" nemůžu si pomoct.. musím ho políbit…
co to má na sobě?... to je ale fešná zástěra … " Tak teď si se sám odsoudil…budeš mi v tom muset vařit" smích se prostě nedal potlačit… "Něco se ti nelíbí na mé uniformě?...pravda jsou na ní kytičky s Hawaiským vzorem… ale naštěstí je modrá" …
"Naopak líbí…vypadáš v ní mužně… co kdyby sis ji vzal místo Supermanského obleku?... Dámy by ti padaly k nohám "
"ha,ha… i když…ne to bych je pak zklamal, musel bych jim říct, že jsem šťastně ženatý…" milé… jak sem mohla ty roky žít bez něj? Žila jsem vůbec?..
"Děkuji za snídani" naše rty se opět setkali… šeptali v rytmu, kterému rozumí jen zamilovaní
.
.
.
Ta za dvě hodiny to vypukne… Sten se pro jistotu vypařil… Musím to zvládnout sám…
Ale povýšený bude on… vidíte ten paradox taky?... Život není fér…schovám se tady nahoře v tom lese… musím dát zprávu šéfovi… " Pane… ano vše je nachystáno…tentokráte to vyjde… jsme pojištěni… ona?... to nechte na mně"…
.
.
.
Nádherná procházka… v objetí milované osoby…A ta přehrada
je opravdu kolosální…
"Jsem ten nejšťastnější kryptoňan ve vesmíru… ještě tomu přece jen
něco chybí…ale co?...už vím" polibek jak v nějakém seriálu… už vidím jak ty dívky u televizních obrazovek nestačí smrkat do kapesníků…Co to bylo za zvuk? Je to jako prasknuti…přichází to od té hráze…"Lois… utíkej odtud…" " Proč?" na to nemám čas… odnesu ji nad hráz…proměna… a teď zpět… už to prasklo… musím tu vodu zmrazit…co je to?... Bomba?... musím..ji zastavit.. Voda nebo Bomba?... No tak… bomba má 5 vteřin… zmrazím to… teď
k té bombě…. Vteřina…nestihnu to odhodit… zalehnu to…
"Všichni v pořádku?" "Ano Supermane…děkujeme"
/SUPERMANE/ "Musím letět…někdo má trable"…to byla Lois…
Na tom místě není…."LOIS?"
.
.
.
"Mělo to vyjít!...Starosta měl být po smrti!... za to mi teď posloužíš jako rukojmí!"
"Nevím o co vám jde, ale Superman vám…mmmm" Prevít… zacpal mi pusu…
sakra to bolí… za vlasy ne…
"Pusťte jí!...nebo přísahám, že se vám něco stane!..."
Clarku…sem tak ráda, že jsi tu..
chtěla bych mu vylíčit svůj plán… nemůžu…
zajímavé… myslím,že to z mého výrazu pochopil… půjde o vteřiny…
tak jen pro sebe… 1…2…3…
Jak pravý oblíbená postava z mého filmu (Gracie Hart): Když jsi v úzkých použij ÚNOR
Clark, tedy Superman ho odhodil stranou… jsem na zemi… bolí mě ruka…
"Lois předám ho policii, nikam nechoď!"… to se mu snadno řekne, ale já a moje zvědavost…
rozhlídnu se…
.
.
.
"Zavolej svým komplicům na pager… UDĚLEJ TO!.." páni…člověk zvýší hlas a hned ho poslechnou… vezmu mu ten pager…mobil… "Dejte ho do cely… ať hlavně nikomu nevolá"
letím… zvláštní ten pager je kousek odsud… žena a muž… dohadují se…"Myslíš, že to vyjde?" "Musí…jinak si nás intergang podá "
To mi stačilo… do pár vteřin už je měla policie… a teď k Lois…
"Lois? Jsi tu?"
.
.
.
"Tady…nahoře"
"Neříkal jsem ti abys počkala?"
"Říkal, ale já přišla na to, proč to prasklo…"
"No?"… jdou sem lidi.. nikdy mě nepřestane překvapovat ta proměna….
"Zřejmě za to může tohle…" zatím co bude analyzovat ten kyblík s hmotou…
vymyslím si článek… / Superman na roztrhání/…
mezitím Clark odnesl kyblík na policii…
už se vrací…"Budeme muset pro změnu do Planet napsat článek…"
"Změna je život Clarku" zasmála jsem se svému fórku, ač nepovedenému…
Vzal mě za ruce... "Lois…kde že jsme to přestali?...jo už vím…"
...dlouze mě políbil……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Francoas Francoas | 14. října 2009 v 18:50 | Reagovat

fakt mazec story.......... :-)

2 Luss Luss | Web | 14. října 2009 v 18:50 | Reagovat

UÁÁÁÁÁ  :-D Oni se vzali  :-D Super  :D

3 Sammie Sammie | E-mail | Web | 5. prosince 2009 v 15:27 | Reagovat

Krásné. Píšeš zvláštním způsobem ale líbí se mi to. :-)  8-) Piš piš piš další příběhy. Jsou moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.