Někdy snaha nestačí....

25. prosince 2015 v 17:42 | Ela |  ?Denník?
Celou dobu se snažíte ze sebe dělat dobrého člověka. Ignorujete konflikty doma, jejich narážky
a jejich urážlivé poznámky.

Proč se neodstěhuji? Jednoduché. Sice jsem si teď našla práci, slušně placenou, ale vzhledem
k tomu, že smlouva je jen na dobu určitou a posléze se rozhodnou, zda si mě tam nechají,
je pochopitelné, že dokud nebudu mít jistotu, tak se z domu nehrnu.
Již jsem vypadla na tři měsíce k mámě... ale mamka má garsonku a po pár týdnech,
už jsme si lezly na nervy. Doslova.

Abych vám shrnula mé dva roky, co jsem zde nebyla moc aktivní.
Pokaždé jsem si našla slibnou známost, která nakonec skončila tím, že známost usoudila,
že mě sice má hrozně ráda, nebo i miluje, ale že svoje šance zkusí s někým jiným.
Postavené na hlavu že? .... no tak co s tím. Dva roky samoty a teď už i ztrácím víru, že se někdo objeví...
a když ano, jak můžu věřit, že se to zas nebude opakovat? Vzdala jsem teda hledání.
Trvalo dva roky, než jsem přišla na strategii, kterou zná už několik generací.
Nehledej štěstí, když Bůh dá, ono přijde za tebou.
A tak čekám.

K práci. Tři měsíce makání jako šroub, abych se někam dopracovala a zjistila, že jsem pouze záskok,
a že nakonec budu dělat jinou práci. Tři týdny povinných přesčasů a jeden den volna.
No..tak není divu, že mě v té zimě, v tom stresu a nedostatku spánku skolila angína.
Můj doktor mi dal neschopenku na dva týdny bez vycházek a idiot mi to dal do 31.12...
s výhružkou, že mi pošle kontrolu a že mě poškodí. Chlapec tímhle přístupem přišel o pacientku.
Podepíše mi ukončení neschopenky a ukončim s nim kontakt. Akorát musím najít jiného doktora...

Ale abych nebyla zas tak negativní, podařila se mi úžasná věc.
Zmizla jsem 24.12 z domu a slavila poprvé Vánoce s maminkou a s mým kamarádem Danem.
Málem jsem se rozbrečela, jak to byl krásný pocit trávit Vánoce s lidma co mě opravdu mají rádi a co mě znají. Asi z toho udělám tradici.

Nom to bude asi vše, nic bláznivého ani převratného se v mém životě teď neděje a tak čučím na ty nové pohádky v televizi a na seriál Z NATION, který vám vřele doporučuji :)


Pac a pusu ELA

 

kolik je zapotřebí fernetu k odvaze?

29. května 2015 v 1:22 | Ela |  Básně
Kolik je zapotřebí fernetu k odvaze?

Kolik fernetu musí se vypít
Aby se druhý mohl líbit.
Co když neopětuje zájmy mé?
Toť po další sklence poznáme...

Netykavka, nervózní fanty dává..
Sednout či ne? Co poté se stává?
Přemýšlíš, nedýcháš, chceš to či ne...
Toť po další sklence poznáme...

Už sedíte vedle sebe, však ta dálka vás ničí...
Proč sedí stranou, pozoruje tě a... mlčí?
Její pohledy safírových očí, tak významné...
Chce to, či ne? - toť po další sklence poznáme...
...
Dost bylo ostychu, slov a chlastání
Teď čas pravý je na líbání...
První polibek tak letmo, nejistý
Však ten druhý to všechno pojistí

Ruce putují po chvějícím se těle
Líbání na šíji, krku již smělé.
Žhavé doteky, vzdechy a smích
Té noci páteční, ten noční hřích.

Malá lest nevinná, jak to máš v povaze
A šaty padají směrem ku podlaze.
Polibkem proložíš ten její stud
Je čas uspokojit ten lidský pud.

Tělo má nádherné, jak socha z mramoru,
Andělé přispěli tomuto půvabu.
Oči jí září, ví co teď přijde....
A ty se obáváš, zda-li to vyjde...
...
Napne své tělo při každém doteku
Doprovázíc povzdechem při novém úseku.
Mapuješ polibky směřujíc k jihu....
Měla bys odvahy bez toho lihu??

Ruce tvé mezitím předběhly ústa..
Dovnitř, ven, či chvíli tam zůstat?
...
Po delší odmlce ústa tvá nečekají
Neb ruku tvou lačně vystřídají...

Sousedům nervy však zdá se vydržely,
Ty libozvučné vášně decibely.
Neboj se, ani ty nepřišlas zkrátka,
Neb v sexu platí se podobná splátka.

Po sedmi měsících ráj nebo peklo?
Proč jen tělo tvé nahlas to řeklo??...
Náhlá to proměna z lvíčete dravcem,
Tak přeci sis vzpomněla docela hladce...

....
Po úletu úžasném, až tajíš dech
Cigarety dým vystoupat nech...
Rozhovor, polibky, loučení a stesk
Té noci páteční, ten vášně blesk.

Road Trip

27. září 2014 v 10:17 | Ela
ROAD TRIP

Když jsem se tak vracela z Plzeňského kraje, upalovala jsem po dálnici kolem 140 km/h. Skoro 20 km od Prahy, moje smysly zbystřily a ja zaregistrovala kolísající se rychlost. Pri neustálém snižování rychlosti, která už dosahovala pod 100 km/h jsem uvedla vozidlo do klidu na trávu, kde nebyly svodidla, ale zato tam byla stráň jak hovado. Z 3/4 auta ve srázu a 1/4 do vozovky. Ihned jsem zapla blikačky a odnesla trojúhelník 100 kroků od místa stání. Rozhodla jsem se stopovat. Vzala kanystr a stopovala kolemjedoucí.... Po patnácti minutách, jedné vyhrnuté nohavici a sundaném tričku jsem to vzdala... A šla 6 km do nejbližšího města, vesnice, Loděnice.... Tam jsem potkala hrozně milou pani, hlídačka objektu Fiat, a jejího syna, který vlastnil bicykl, a ještě byl takové zlatíčko, že mi sjel 5 km rigolama a kopcema pro benzín. Mezitím mi ta dobrá duše nabídla cigaretu a její pejsek, mi dělal společnost.... Pán se vrátil asi do půl hodinky úplně splavenej, já mu poděkovala a šla jsem zase zpátky. To, že jsem cestou šla po úplně vyndaný stráni, prolezla křovím s trny, vymetla tisíc pavučin, šlápla nohou do bažiny a posléze i tou druhou..é musela přelejzat plot, který byl tak vachrlatý, že jsem si málem natrhla kalhoty, nemluvě o tom, co mám pod nima, TO bylo všechno ještě dobrý...ale, že přijdu k autu, tam mk6 se světelnými, výstražnými světli a policejní vozidlo...to už mě úplně dojebalo...stejně jako zjištění, že kdybych byla bývala šla na druhou stranu, narazila bych na benzinku o mnoho dříve a nemuselo see nic z toho stát... Takže jsem dostala 500 Kč pokuty, jsem pro výsměch celému policejnímu sboru, který mě naháněli po okolí, mám zasraný boty jako jetel a naprosto nádherný vzpomínky... Tečka na závěr byla pak cesta na oslavu, kde jsme se nemohli najít ve Štěrboholech a já bloudila autem, kterého mám akorát tak dost...
 


Škarohlídské hodnocení roku 2013

1. ledna 2014 v 13:46 | Ela


Rok 2013 byl jedním, podle mě, z nejtěších roků mého života.

- Když nepočítám první rok, kdy jsem se musela naučit tolik věcí (chodit, rozumět, držet věci, skládat, jíst sama, chodit na nočník, neutopit se flaštičkou s vodou, nebrečet kvůli každé kravině a to nejdůležitější - postupně se přetvařovat....).
V tomto roce se událo tolik věcí....
  • Hádky doma a ve vztahu
  • Maturita a s tim spojné (deprese - učení - deprese - hubnutí - špatný psychický stav - plesování....)
  • Nepřijetí na vysokou školu...
  • Naprostá ztráta času na jazykové škole!
  • Nová práce... aneb zase deprese - porušení (GMka no)- minimální mzda - čubka na všechno...no znáte KFC.
  • Taky umřelo spoustu mně blízkých i vzdálenýh lidí, které jsem měla přinejmenším hrozně moc ráda...(R.I.P)
Koncem roku
  • Se mi začal horšit zdravotní stav
  • Jsem se usmířila relativně s rodinou
  • Rozešla se se mnou moje drahá polovička
  • Jsem málem chytla vši. (naštěstí ne)
  • Trávila Silvestra s kámoškama, 450 kč (150 - vstup, 300 - taxik )...tak mi vysvětlete jak jsem se mohla tak ztřískat a cítit se tak příšerně :D
  • Byla opět oslovována jako Shane
  • Vypila pivo na ex aby si mohl bezdomovec vzít tu flašku a dala mu navrch 12 korun, ať si koupěj aspoň nějaký chlast na Silvestra
  • Propsala skoro kredit (ještě že mam neomezenej :D
  • Tancovala minimálně s pěti lidma
  • Získala čísla a nové kontakty
  • Vydržela nekouřit 13 dní! OH YEAH
  • Vymyslela spoustu předsevzetí a kravka si je nezapsala :D
Tak to by bylo, snad jsem nic nevynechala, nebo nenapsala špatně.
Nazávěr přikládám aspoň předsevzetí, které si vybavuji:
  1. PŘESTAT KOUŘIT
  2. ZLEPŠIT ZDRAVOTNÍ STAV A KONDIČKU
  3. ODSTĚHOVAT SE
  4. NAJÍT SI LEPŠÍ PRÁCI
  5. POPŘEMÝŠLET O VYSOKÉ
  6. a hlavně: UŽÍT SI 2014 NAMAXIMUM

Ó gravitace..Ty neúprosná mrcho!

9. října 2013 v 16:29 | Ela |  ?Denník?

kfcZdravím vespolek!

Takže jsem vám chtěla říct, že ještě žiju....YEAH.
Taky to, že jsem na jazykové škole (FCE) a doufám, že tam uspěji.
Chodím běhat, cvičit, do sauny, páry, plavat....
Cvičím na kytaru, učím se a vztah taky nezanedbávám....
Byla jsem donucena si najít BRIGÁDU!....Protože moje macecha si myslí, že se budu svému dvojčeti vysmívat, že mám jenom do jedné a ona do osmi večer... Proto přišla s velice EXCELENTNÍM nápadem, že si najdu brigádu a budu domu chodit kolem půlnoci!.... Jako bych měla právo vysmívat se sestře, že je na vejěce a já ne..
Kdyby věděla, jak jí závidím, že nepromrhala rok!....
A tak jsem si pořídila drahé, protizkluzové, kožené, nepromokavé, polobotkové, černé, Italské, luxusní, třicetisedmičkové, naprosto-zbytečné pracovní boty!
Musela jsem si taky všechno okopírovat a vzhledem k mé oblibě nechávat všechno na poslední chvíli si dnes zařídit zdravotní průkaz.
Už se opravdu nemůžu DOČKAT, až začnu plácat sendviče a obsluhovat zákazníky... Kdyby jste mě chtěli pozdravit..tak jsem MICHAELA a pracuju na Zličíně v metropoli v KFC. - za minimální mzdu :(
BYE

Gravitace jménem dospělost

5. srpna 2013 v 14:13 | Ela |  ?Denník?

Zdravím Vás již podruhé v tomto roce.

 Je mi trochu trapně, že jsem tu tak dlouho nic nenapsala.
Poslední dva roky to tu dosti flákám. No.
Takže naposled jsem Vám sem psala o maturiťáku atd.
Tak se posunem.
ODMATUROVALA JSEM.
Nedostala jsem se na vysokou a tak jsem si zaplatila jazykovku...začínám 16. září. Nevím jestli se těšit, nebo panikařit... protože se pokusím o FCE.
Jinak ty další dvě vysoké byly UK Psychologie a FTVS (ani jedna mi nevyšla nu)...FTVS by dopadlo..kdyby mě pustili z nemocnice. NEVADÍ.
Desátého odjíždím na tábor. Budu tam až do konce Srpna... No a pak si musím najít brigádu.


Bude mi dvacet a lehkost přitažlivosti peříčka už se mě netýká.
Budoucnost je jen Gravitace a já jsem těžký balvan.


Politický fejeton

19. ledna 2013 v 22:00 | Ela
Měli jsme za úkol napsat fejeton na politologii o nějakým diktátorovi.
Tak tady ten můj pokus je (Jsem líná to přepisovat) :

Nonsense

5. prosince 2012 v 20:21 | Ela
Bylo to včera, co jsme zašli do jedné nejmenované čínské restaurace mezi palačákem a morání. Nejdříve jsme hledali kavárnu, ale po tom co jsem omylem vlezla do sexshopu.. jsme se usmyslili, že je docela ziminka a že prší už natolik dosti, že zalezeme právě na zmiňované, nezmiňované místo. První dojem byl vcelku neutrální. Sedli jsme si, přišla číňanka. Zeptala se stylem jakože co si hodláme objednat. Řekli jsme jídlo, protože jídelní lístek tam měli. Říkám jí, jestli nemá nápojový lístek... Nechápala. Říkám lístek na výběr pití... Ana už jste si vybrali pití? Já na ní Lístek!To kde máte napsaní co máte k pití!... a jakoby slečna slyšela jen poslední slova a začala nám to vyjmenovávat. Ale to se prd dozvíte ceny... Tak já lístek na pití!... ona celý lístek? My už si radši objednali colu ať to stojí, co to stojí. Donesla nám jídlo celkem rychle.. a I když se udivovala, jako nad fatamorganou, že si dáme jenom nudle a závitky (přecejenom jsme chudí studenti, že.) nám to nakonec donesla. Pití rozlila cestou. Příbory nám házela jak psům.
Jídlo bylo dobré, odnesla talíře. Jeden z nás si objednal sprite. Poprvé, co jsem ochutnala sprite BEZ BUBLINEK, a doufám, že naposled. Po tom co odnesla i prázdnou skleničku od sprite a vrhala se po našich colových skleničkách jsem zakročila, že tady slečna má ještě po dně a že ta sklenička je ještě plná... Pokračujíce o voze a ona o koze, vypadalo to nějak takto. Tam ještě je pití, ona ještě pití, já né už ne pití, v tý skleničce je pití... nechápala.. ukázala jsem na skleničku... tady ještě pití je... zatvářila se nasupeně, ohrnující horní ret jako šimpanz ve tvoru nazlobeného odporu. Můžu za to, že tam jedna pětina pití ještě byla? Nepříjemná obsluha, nechutné záchody, neumí česky, NEMAJÍ nápojový lístek, když už mají zvlášť jídelní, ani nepozdraví když odcházíte, a tu pálivou omáčku zabalenou v alobale a se lžičkou, použitou miliardama lidí?... Můžem být jenom rádi, že párátka měli originálně zabalené!

Trochu víc gravitace v mém životě...

25. listopadu 2012 v 11:16 | Ela |  ?Denník?
I am back Bitches!
Divím se, že jsem si vůbec vzpomněla na heslo, tak dlouho jsem tu nebyla! A jak se za to stydím, vždyť psaní, kreslení a kreativita bývali mým životem! A teď? Teď jsem na Akademickym gymplu, úspěšně ve čtvrtém ročníku bez opakování ročníku (klepe na zuby). Ples, Maturita, Prihlášky, Přijímačky, Vejška, Brigáda... Domácí práce, Učení, Předtančení, Seminárky, Šaty, Peníze = výčet slov, které se používají u nás doma už od 1. září a nehorázně mi pijou KREV.
Nejraději bych zalezla do kouta a vylezla až o prázdninách. To ale nemůžu! A nevíte jak mě to nehorázně štve!... Předtančení.. 15. Prosince máme ples.. a ještě pořádně neumíme ani ten fousek Pomády co máme na konci předtančení.
To mi připomíná, že musím tancovat jako kluk, protože holky jsou liché. Bohužel ta holka.. říkejme jí slečna Z. se bojí se mnou cokoliv dělat, i když jsem víc namakaná a unesu toho víc než polovina těch páprdů u nás ze třídy. To mi připomíná, že jsem se s kámoškou vsadila že pan S.P. při tomhle skoku slečnu S.Hav. pustí a všichni se budeme smát. Když se nám to povede, dám Vám sem video.
Maturita...
Už alespoň vím z čeho budu maturovat.. Psychologie, čeština, angličtina a matika, smějete se? nedivím se. Vždyť jsem z matiky dělala reparát a doklasifikaci. Ale to zvládnem.. a když ne, tak se uvidí v září!!!
Vejška?
Mám jen jednu.. Policejní akademie. Snad mi pomůže seminárka na psychologii (Policejní psychologie) a ty přijímačky... no uvidí se. Zdám se ti víc zmatená než loni? To jsem. Ty další dvě vejšky absolutně netušim.
Brigáda? NEMÁM ČAS. Šaty? Nějaký jsem našla, uvidíme zda je madrastra objednala.
Madrastra byla na operaci. Nějaký gynda zákrok. Takže musím doma pomáhat o něco víc.. I když mnoho tomu nedám, protože se musím pořád něco učit.. ani ve čtvrťáku nám nedaj pokoj! Seminárku píšu právě teď, omlouvám se i tak se vám naplno nevěnuju..Hamba mi.
Snad jsem obsáhla všechno.. jinak jsem už 9 měsíců zadaná (právě dnes), občas je to jak na houpačce a z těch mi bývá blbě, ale když z tý houpačky slezete, je to pak mnohem lepší, protože jste o něco moudřejší, poučenější a je vám blaze. Máte větší chuť do života a užíváte si to. O tom jindy...
Mějte se lépe než já a užívejte volného času dokud ho máte!

Rusko schované v teploměru....

3. února 2012 v 23:44 | Ela |  ?Denník?
Rusty
Bože můj... -38°C ? to je fakt moc! Ještě že mi leze pes do postele.. jinak by mi umrzla zadnice :D

btw... neni sladkej? Nejvtipnější na tom je, že se jmenuje Rasputin (Rusty)...takže by tu zimu měl snášet :D

Starý vzhled youtube

12. ledna 2012 v 13:19 | Ela
Pokud vás štve nový vzhlet yt tak jako mě, mám pro vás špatnou zprávu.. bude vás štvát dlouho. Přepnout na Starý lze pouze desing channelu a to ještě složitou cestou. Proto sem se rozhodla vám popsat tu jednoduchou. Na svém "kanálu" máte nahoře vpravo EDIT CHANNEL (Upravit kanál). V kolonce Appearance je možnost "Channels Version" /verze kanálu, nebo vzhled..podle toho co vám překládá názvy/, pak už jenom stačí kliknout na "switch back to the old channels desing" /přepnout na starý vzhled/

Práce jako každá jiná...

6. ledna 2012 v 22:48 | Ela |  Kapitolovky



"Hej ty tam! Stůj!" Zatraceně, věděla jsem, že si mám ty vlasy dát do ohonu. Nesnáším lasery… Asi jsem nad tím měla přemýšlet dřív, než jsem se rozhodla okrást nejbohatší společnost v Americe. Stojí mi to za to? No jo, ale když ten čip by zaplatil penzi celé Evropě. Teď tu na mě míří… Ten nejrozkošnější Japonec, co se do Ameriky přistěhoval. A já? Já tady kradu tuhle blechu, která patří jeho šéfům. Není čas, už vystřelil.

"Ten čip má nevyčíslitelnou cenu, jseš si jistá, že to zvládneš?" "Jasně, nejsem přece žádnej zelenáč. Jen Dávejte pozor, vrátim se vrátim za zvuku těch lacinejch fanfár, co tvůj táta staví." Ten úkol zní jednoduše. Vloupat se do nejzabezpečenějšího trezoru s největší ostrahou, jakou nemá ani prezident, a přinést něco tak malého, že by se to dalo splést s drobkem od chleba, ale tak mocného, že by to mohlo položit všechny zločince a celou mafii v USA i jinde na světě. Jo jo, když já sem byl mladý, stačilo, když sme někoho vodkráhlovali a byl pokoj. Od tý doby co jsou ty počítače a tahle technika, jde vo kejhák. A já to svěřuju ženě a ještě ke všemu pískleti co by mohla bejt mou dcerou.

Au… Proskočit skleněným výtahem, to byl teda nápad! Zaškrtit krvácení na levém lokti a hurá dál. V patách mám už skoro celou FBI nebo co je to. Ten Ninja, který se mi prve tak líbil, se za mnou pustil s kulometem a já neměla jinou možnost, než skočit dolů. Vymknutý kotník?... Ne dobrý… Jenom bolest. Spouští se dolů a rány rozlévá jako úl včely. Hurá do další místnosti. Tady to ještě neznám… "Co to kruci….?"

To be continued…

První článek v roce 2012

4. ledna 2012 v 13:44 | Ela |  Rizzoli&Isles
by měl stát za to....hm, ale nic mě nenapadá :D... Možná to, že jsem začala koukat na skvělý kriminální seriál Rizzoli & Isles .... sice v čr neni vůbec známý, ale je dokonalý. Seriál je natočen na motivy knih Tess Gerritse, které jsem zatím nečetla, ale chystám se :)
více pod perexem:

Konečně něco, co si zaslouží článek

2. prosince 2011 v 22:29 | Ela
Vítejte v měsíci tloustnutí, stresu, jídla, chlastu, utrácení a starostí.
Po přivítání vás chci upozornit na geniální The Troubletones a jejich novou pecku, kterou můžete vidět v díle seriálu Glee již tuto středu ve 2 nebo jako já až ve 3 odpoledne :D
Brittana! Tango! = Brittango! <3 :D

America

9. listopadu 2011 v 16:38 | Ela |  Glee
Já sem se zamilovala! Santanin přízvuk mě dostává do kolen.

Kam dál